Smoothie z aloe vera

1. března 2017 v 20:52 | Kopřiva |  Magie přírody
Jsem velký milovník aloe vera, ráda ji používám jako kosmetiku, ale i do jídla a různé smoothie s ní dělám poměrně pravidelně (vždy když mi doroste dostatečný počet listů). Mám ho ráda na různé způsoby s různým ovocem a tak a je to vlastně hrozně jednoduché a zdravé.
Když se rozhodnete připravovat smoothie z aloe, tak ji nejdříve musíte oloupat, protože, kdybyste následně připravovali nápoj i se slupkou, nemuselo by vám být zcela nejlépe. Větší listy obvykle loupu škrabkou na brambory, nebo je rozpůlím a vnitřek následně vydloubávám lžičkou. Mladší listy obvykle jsou vymačkat, nebo když jsou opravdu hodně mladé, tak je ani neloupu a nikdy mi nic nebylo, ale to bych asi neriskovala pokud jste jakkoli citlivější.
Po tomto kroku je už příprava naprosto jednoduchá přidáte nějaké oblíbené ovoce, bylinky (já osobně preferuji mátu, či meduňku, ale bylo to skvělé i třeba s dobromyslí, mateřídouškou, nebo levandulí). Obvykle potom přidávám ještě malé množství chia semínek, ale těch opravdu jenom malinko a teď jak se blíží jaro, tak se velmi těším, jak budu přidávat i čerstvé kvítky, lístky nebo pupeny. Obvykle dolévám vodou, nebo džusem, je možné přidat i led to dle chuti a sladím medem. Je to opravdu velice chutné, no prostě smoothie a chuť aloe tam není ani nějak převratně cítit (popravdě ani není moc o co stát), ale její účinky přetrvávají.
A jaké to jsou? Takto vnitřně aloe velice příznivě působí na detoxikaci oranismu, posiluje imunitu, dále pomáhá posilovat játra, snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi a v neposlední řadě pomáhá od trávících obtíží. Také může příznivě ovlivnit kvalitu nehtů a vlasů. Obsahuje velké množství vitamínů a tělu prospěšných látek jako například: vitamíny skupiny B, vitamín C, dále vápník, draslík, hořčík,...
Aloe není ani nijak moc náročná na pěstování a má opravdu všestrané využití. Hojně se dá využít v domácí kosmetice, ale i v kuchyni.
Výsledek obrázku pro aloe
 

Mé oblíbené snídaně

30. prosince 2016 v 11:18 | Kopřiva |  Volná mysl
Jsem člověk, který miluje snídaně (nejčastěji tedy takové pozdní snídaně). Hrozně ráda si ráno připravím nějakou ňamku, potom si sednu a vychutnávám si ty chutě. Mám hrozně ráda pestrost, a proto se snažím vymýšlet si stále něco nového, ale několik snídaní mám tak ráda, že je konzumuji i častěji a o tyto recepty se s vámi podělím.
P.S. Omlouvám se, že chybí fotky, ale obvykle to na fotografiích nevypadá zrovna nejlépe, protože to často má spíše kašovitou konzistenci a já vás od toho nechci odrazovat, protože chuť je skutečně výborná. Tak s teď již jdu na samotné recepty.

Proč ryby mlčí?

6. prosince 2016 v 22:48 | Kopřiva |  Pohádky
Hodně dávno, to bylo ještě, když lidé lezli po stromech jako opice, byste asi svět nepoznali. Spousta věcí se změnila a jen některé zůstaly pořád stejné, ale nejvíce se proměnily ryby.
V této době, ve které se odehrává tento příběh, ryby chodily po souši a mluvily, ba byly přímo ukecané. Ale jako by nestačilo, že nedokázaly pusu zavřít, ony nedokázaly ani na nikom nechat nit suchou, takové tedy byly ryby. Nikdo je neměl rád, protože ho nepustily ke slovu, a když odešel, tak slyšel, jak si o něm špitají. Chování ryb se všem přestávalo líbit. Nejvýše postavení představitelé zvířecí říše pánové: Jelen, Orel, Lev a Had se sešli na lesní pasece. Sjezd byl zahájen, hlavním tématem bylo chování ryb.
Všichni přemýšleli, jak se jich efektivně zbavit. "Já bych s nimi provedl krátký proces," navrhl Jelen.
"No jo, ale jak se jich chceš zbavit všech?" oponoval mu Orel. Na tuto otázku nedokázal Jelen odpovědět.
"Zbavit se jich nemůžeme, ale strčit je někam, kde ještě nikdo nežije, ano," pronesl Lev.
"A hlavně je zbavit řeči," sykl Had.
Po dlouhém rokování vymysleli plán. Síla těchto vládců byla veliká, ale ne dost silná na úplné přemožení ryb, proto se je rozhodli dostat lstí. Ve vodě v této době ještě nikdo nežil, proto se je rozhodli poslat do vyhnanství tam.
"Víte, že se ve vodě něco objevilo?" ptal se Had.
"Ne," podivila se ryba. Netrvalo dlouho a tato zpráva se mezi nimi rozkřikla. Všechny se tam musely jít honem podívat. Jak se nakláněly, tak se nakláněly, ale nic neviděly. Až najednou spadla do vody první, druhá, třetí, no prostě a jednoduše všechny. Toho využil Orel a zbavil je řeči, Lev zařídil, aby mohly ve vodě dýchat a Jelen a Had začarovali ryby, aby se nedostaly ven. A tak byly ryby potupeny, zbaveny řeči a vykázány pryč.

Tak toto je jedna kraťoučká pohádka, snad se bude líbit.
 


O princezně, který plula s mraky

2. prosince 2016 v 18:42 | Kopřiva |  Pohádky
V jedné nedaleké zemi, možná to bylo zrovna za kopcem, co já vím? Žila princezna, byla krásná, ale nikdy se nesmála a jen pořád hleděla na bílé mraky, jak plují po obloze. Stará královna z toho byla celá nešťastná. Jednou smutná královna pronesla větu, které ještě mnohokrát litovala: "Kdo rozveselí mou dceru, tomu ji dám za ženu." Jako v každé pohádce se o to pokoušelo spousta mládenců, chudých i bohatých, ale žádnému se nepodařilo vyloudit úsměv na tváři princezny. Až jednou do této země zavítal čaroděj Makbiza. O kráse princezny už slyšel a rád by si ji vzal. Jak jen ho vpustili do komnaty k princezně, ptal se jí: "Co byste si přála, vzácná princezno?" Princezna odpověděla: " Já bych si přála plout po nebi s mraky." Čaroděj jednou mávl rukou a princezna se vznesla do oblak. Večer se vrátila a celá jen zářila, smála se a radovala se ze života. Čaroděj chtěl, aby splnila slib. Princezna odmítla. Makbiza se rozčílil. "Od této chvíle budete stále

Proč se před Vánoci stresovat?

2. prosince 2016 v 18:24 | Kopřiva |  Volná mysl
Tak a už to zase začíná to stresující období před Vánoci, kdy všichni lítají po obchodech, uklízejí a stresují se s tím, že nemají ještě napečeno. A proč to všechno? Vždyť tyto svátky by měli být o klidu a míru a ne o shonu a stresu a o tom všem, co pod strmeček nadělíme. Samozřejmě nějaká drobnost pod stromeček potěší, ale o to nejde. Měli bychom se sejít, popovídat si s lidma, které jsme dlouho neviděli, strávit příjemné chvíle třeba jen u čaje a pár kousků cukroví, pokud vás nebaví péct, tak klidně koupeného (nebo se ozvěte mně, já strašně moc ráda peču :D )
U nás se babička vždycky stresovala s opadávajícím stromke, tak jsem jí říkala ať ozdobí větvičky, že to bude mít atmosféru taky a nebude se muset stresovat s opadaným jehličím. Stromeček je hezký, ale na co ho mít, když vám nepůsobí radost?
Dále dárky, na co chtít nadělit nebo dostat spoustu dárků? Já každému dám jen drobnost a třeba dostat bych nechtěla vůbec nic, nebo chtěla bych dostat to, že by mě nechali zakrákorat několik koled, aniž by mě zamordovali, že by si se mnou sestra zahrála kostky a takové dárky si přeji. Od kamaráda mám slíbený nádherný dárek, inspiruje mnou postavu v knize, kterou píše (doufám, že to nebude nějaký maniak, který tam všechny vyvraždí). Ale i kdyby to dopadlo takhle, tak by mě to potěšilo. Ono by se šlo o dárcích psát déle, ale možná tomu jednou věnuji samostatný článek.
Znáte takové ty předvánoční úklidy? Ty já naprosto nesnáším, snažím se udržovat pořádek po celý rok, tka nechápu jaký má důvod zrovna v této době uklízet nějak více, vždyť je to akorát stres z toho, že jsme zapomněli utřít prach na nejvyšší poličce. Myslím si, že bychom měli udržovat pořádek po celý rok nějaký přijatelný, prostě abychom se v tom cítili a ne to před Vánoci nějak přehánět.
Tak to bylo tak vše o co bych se s vámi chtěla podělit.

Nepoužívám šampon

17. listopadu 2016 v 0:08 | Kopřiva |  Splynutí s přírodou
Nepoužívám šampon už asi půl roku. Ne, že bych si vlasy vůbec nemyla, ale na jejich umytí používám buď pouze vodu, nějaký bylinný výluh, nebo vajíčko, ze kterého si vyrábím masku na vlasy (používám ji tak cca 1x za tři týdny). Bylinkové výluhy (nejraději mám šajvěj, mateřídoušku, mátu nebo levanduli) ty používám přibližně jednou týdně, jinak mi stačí voda.
Proč jsem se vůbec rozhodla na vlasy nepoužívat šampon? Protože dříve bývaly moje vlasy suché, slabé a mívala jsem lupy, když jsem hledala, jak vlasům odlehčit, začala jsem se zajímat i o to, co si na ně vlastně "patlám", když jsem zjistila, jaká je to chemka (tedy většina,) tak jsem si řekla, že tohle si na hlavu nechci skutečně nanášet, protože jim to akorát může škodit, a tak jsem se dostala k tomu, že jsem šampon přestala používat, teď si na vlasy nanáším skoro pouze věci, které bych i normálně snědla, nebo vypila a na mých vlasech se to velice pozitivně projevilo.
Sice se nejdříve více mastili, ale to se mi asi po třech týdnech spravilo, jak si vlasy odvykly tomu, že jsou extrémně vysušovány a odmašťovány šampony. Zmizeli mi lupy a vlasy "zkrásněly" i když jisté poškození je na nic stále patrné, ale to se nezpraví, dokud neodrostou. Tím se dostávám k rychlosti jejich růstu, zatímco dříve mi vyrostly maximálně jeden centimetr za měsíce, teď je to až jeden a půl centimetru, což je docela rozdíl, ale musím vás upozornit, že to jak rychle a v jaké kvalitě rostou závisí také hodně na stravě.
Možná by někoho zajímalo zda mi vlasy nesmrdí? Vůbec ne, vlasy díky bylinkám krásně voní a již několikrát jsem byla pochválena nejen za jejich kvalitu, ale i za jejich vůni, takže opravdu v tomto není žádný problém.
Jak si vlasy upravuji? Vlasy si zásadně nefénuji, ale nechávám je volně vyschnout, což je pro ně vhodnější a nepoužívám ani žádné tužidla či jinou vlasovou kosmetiku a to ze stejného důvodu, jako šampony.
Tímto článkem jsem se vám snažila ukázat, že nemytí si vlasů nemusí být tabu.
Tak to je tak vše, co mě napadlo k tomuto tématu, kdybyste měli jakékoli otázky ptejte se, je možné, že jsem na něco zapomněla.

Pohádka o pohádkách

14. listopadu 2016 v 22:09 | Kopřiva |  Pohádky
Pohádka o pohádkách

Kde se skrývají pohádky? No, přeci všude kolem nás, stačí otevří oči a podívat se a najednou uvidíte pohádku ve zpěvu ptáků, pohádku, která na vás čekala zatím ukrytá v kapkách rosy na listech kontryhelu. Vždyť pohádku může číhat i v kávové sedlině, jen stačí chtít ji vidět a ona se ráda ukáže sama.
Ony pohádky si žijí vlastně takový svůj vlastní život, který je nezávislý na našem vypravování. Pohádky si z nás rády tropí šprými a rády poslouchají za dveřmi, když je někdo vypráví. Vím, že to zní zvláštně, ale skutečně je to tak. Nemůžou odolat tomu, aby si nesedli za dveře a neposlouchali a nesmáli se tomu, jak to zase někdo pomotal. Někdy by rády i poradili, ale to by potom nebyla taková legrace a ony by se tolik nenasmáli a přece jenom ony mají legraci velmi rády, i když je někdy na úkor jiných.
Tak povídala jsem, kde už pohádky žijí, to vím, že jsem o tom něco nakousla. Ale jak se tam dostanou, co jedí, jak to že je nevidíme? Toto zajímavé téma jsem asi ještě nezačala rozebírat a to je chyba, kterou musím rychle napravit, tak nebudu otálet a jdu rovnou na to.
Tak dostanou se tam velmi snadno, prostě je někdo v té místnosti vypráví a jim se tam líbí, tak se jednoduše nevrátí do hlavy vypravěče a schovají se někde v místnosti a to kamkoli, ať už pod šálek s meduňkovým čajem nebo do sklenice od kyselýc okurek, i když zrovna takové místo nemají pohádky moc rády, protože mají raději sladké místečka, takže takový piksla s cukrem nebo mísa sušeného ovoce je pro ně ideální.
Čím se vlastně živý pohádky? Nejsou příliš náročné stačí jim upřímný smích, ten ony mají nejraději. Dále se živý lidskou radostí, kterou umí však také velice dobře ku vzájemnému prospěchu zvětšovat. Takže taková pohádka není opravdu nějak potravně nákladná. A tam kde se usídlí je vždy najednou nějak veseleji. Takže je dobré si takovou pohádku doma držet a někdy jí přečít třeba nějaký vtip, aby se nenudila a byla spokojená.
Teď se dostávám k tomu, jak vlastně poznáme, že doma nějakou pohádku máme? To může být i docela složitější. Nejčastěji to jako první poznají děti, protože ty jsou na takové věci citlivější a více jim věří. Dospělí přeci jenom tu dětskou kůvěřivost ztratili a ovládá je jakási skepse. Proto by měli poslechnout děti, když jim něco takového tvrdí, protože to může být pravda a často i bývá samozřejmě. Přítomnost pohádky poznáte taky dle toho, že je najednou tak bez zjevného důvodu veseleji. Zdá se, že všechno jde lépe a to je dílo pohádky. Pohádka má totiž velice blahodárnou moc na všechny okolo, ale samozřejmě i ona může zmírat a to v případě, že se nebudou pohádky vyprávět, že se nebudou děti smát nebo že bude zapřena její existence. Proto prosím nezapírejte, to že tam je, můžete jí tím moc ublížit a to přeci nechcete, tak necitelní určitě nejste. Že ne? Slibte mi to...
Pohádku můžete k sobě domů i přilákat, ale nejlepší je, když si vás vybere sama, to totiž bude ráda zůstávat a nebude chtít odejít a to je přeci velice dobře, když vám bude chtít dělat společnost a pomáhat vám.

A to by bylo takové povídání o pohádce, abyste věděli, něco co jste možná ještě neslyšeli a mohli mít z pohádek radost převelikou.

Pohádky - úvod

14. listopadu 2016 v 22:08 | Kopřiva |  Pohádky
Tak ono se může zdát, že pohádky nemají nic moc z tématem mého blogu společného, ale opak je pravdou, pohádky můžou být i o přírodě a já obvykle až na malé výjimky takové píšu (výjimku bude tvořit hned ta první :D )
Mně pohádky připadají kouzelné, jemné, uklidňující a do jiného světa pronikající, proto je mám moc ráda a myslím, že můžou krásně pomoci se odreagovat a zapomenout na všechní starosti. Přeji vám později příjemné čtení pohádek na mém blogu i kdekoliv jinde. Vaše Kopřiva :-)

Na boso

1. října 2016 v 22:32 | Kopřiva |  Splynutí s přírodou
Možná je teď trochu nevhodné psát o tomto tématu, protože už končí období, kdy je teplo a zujeme boty rádi, ale pořád když zasvítí slunce, tak je krásné zout boty a jít po vyhřáté zemi, aspoň chvíli cítit to plynutí s přírodou.
Na boso už asi někdy šel každý (tedy doufám), já prochodím bosa celé léto a to často i po městě, nebo na místa, kam většina lidí chodí pouze obutá. Proč? Protože miluji ten pocit, kdy cítím taždý kamínet, každí stéblo trávy, kdy dokonale splynu s přírodou, kdy tráva po mém odchodu se zase krásně srovná, je to skělý pocit. Je to splynutí z Matkou Zemí, najednou cítíte tep jejího srdce a cítíte, že jste s ní spojeni. Snažím se chodit na boso, co nejčastěji to jde a užívám si každou chvíli. Někdy jsem až dětinská, třeba když si užívám čvachtání bláta mezi prsty :D Ale vychutnávám si to a to je hlavní.
Samozřejmě nohy jsou pak trochu špinavé, ale umýt je není zase takový problém a myslím si, že za ten pocit, který zažívám pokaždé, když se procházím jen tak holou nohu na holou zem za to stojí.
Zjistila jsem (což už je dávno objevené, ale já si to ověřila na vlastní kůži) že mi to velice pomáá i na záda, dříve jsem mívala velké bolesti zad, ale jak jsem častěji začala chodit bosa, tak to přešlo. A je to i docela pochopitelné, vždyť nohy se při chůzi takto masírují a podporují tak celé tělo, vlastně taková masáž, která jde přes nohy do celého těla. Proto se asi cítím i hned lépe na mysli a vše je takové příjemnější.
Zkuste to taky!

Láska je cíl?

1. října 2016 v 14:38 | Kopřiva |  Volná mysl
Včera, když jsem byla na vycházce mě napadlo, co je vlastně cílem života? Může být pouze jeden, nebo jich je více? A pokud je jeden, jaký to je? A najednou mě napadlo, co když je to láska?
Většina z nás si lásku představí, jako něco mezi dvouma lidmi, ale láska je mnohem obecnější. Protože milovat můžeme různým způsobem, různé věci a není to špatně. To jak milujeme partnera či partnerku, je pouze jeden způsob lásky. Ale milovat můžeme i přírodu, zvířata, nebo jiné lidi, spoustu lidí. A pokud milujeme, tak se naše srdce otevře a umí jak dávat lásku, tak jí i přijímat a správně využívat a díky tomu být štastni. A to od života snad chceme? Chceme být šťastní. Nebo snad ne? A pokud budeme schopní dát lásku a štěstí i ostatním, tak bude najednou všechno jiné, lepší. Myslím si, že láska je v jistém smyslu cíl, ale asi je těch cílů i více, ale pokud se nám podaří nějak zvládnout "splnit" alespoň jeden, tak si myslím, že náš život bude mít smysl.


Kam dál